Tupadly
První zmínka o vsi je z roku 1331, kdy patřila k Bezděkovu. Krátce na to se stala majetkem tojmíra z Trubce a jeho syn ji vlastnil až do konce 14. století. Nìkdy v této době je předpokládán vznik tvrze. Když byl statek roku 1548 prodáván, je tvrz připomínána již jako pustá.
Tvrz stávala na levém břehu Tupadelského potoka, na návrší nad vsí. Místní tomuto místu říkají parket, protože plocha jádra tvrzištì před lety sloužila jako výletní místo. Prostor na ploše 37 x 36 m je ze třech stran chráněn dodnes zachovalým valem s příkopem. Při jihovýchodním nároží jsou zachovány zbytky hradební zdi.
Tupadelské skály
Jedná se o pøírodní památku vyhlášenou 11. 1. 1967. Jednotlivé i na sebe navazující skály vystupují v délce asi 230 m, do výše maximálnì 15 m a jsou lemovány z jihozápadu úzkými jazyky kamenných moří. Jde o skupinu vodní a větrnou erozí vypreparovaných buližníkových skal do bizarních skupin. Buližník je velmi tvrdý a odolává na rozdíl od okolních hornin erozím. Tyto nápadné, oproti okolí vystupující skalní partie jsou zpravidla nazývány kamýky. Ve vrcholové partii skal roste reliktní bor, na skalních stěnách převládají kapradiny, např. osladič obecný a osladič přehlížený.
Buližník je prubířským kamenem. Ryzost zlata nelze poznat jen pouhým okem. Proto někteří zlatníci užívají dodnes jednoduchou a rychlou zkoušku na kameni. Ke zkoušce na kameni je potřeba zkušební kyselina a zkušební (prubířský) kámen - buližník. Ve starohorním moři, pøed více než 600 miliony let, se z jemného bahna usazovaly jílovité břidlice a prachovce. V místech s velkou koncentrací křemíku, pocházejících nejspíše z podmořských sopečných pramenù, vznikala velmi tvrdá a odolná chemická usazenina, buližník (silicit). Skládá se témìř výhradně z jemných zrnek křemene zbarvených tmavým grafitickým pigmentem. Často bývá protínán žilkami bílého křemene.