Mezihoří
Mezihoří je prastará osada z doby hradištní. Název obce vysvětluje její samotná poloha. Leží v údolí mezi vrchy Tuhoštqm a Bělčem. První písemná zmínka o obci je z roku 1548, kdy se ves jmenovala Mezhorzy, pak se nqjaký čas vžilo pojmenování Mezhoř. V roce 1563 Heralt Kavka z Říčan prodal celou ves Humprechtu Černínovi z Chudenic. Ves náležela k švihovskému panství. Od roku 1662 držela ves Anna Magdalena Černínová z Harasova.
Na návsi při cestě se nachází kaplička Panny Marie, postavená roku 1849. Kaplička má zvonek, který občané roku 1918 uschovali, aby nemusel „na vojnu“.
V obci se nachází dva rybníky. Na návsi menší, dříve řečený obecní, a za vsí velký, kterému se říkávalo panský.
Obec je známa z historické povídky Aloise Jiráska: Z Čech až na konec světa, neboť tu žil na své tvrzi zeman Václav Šašek z Mezihoří, jenž provázel na cestách pana Lva z Rožmitálu.
Vrch Tuhošť skrývá četná tajemství. V minulosti sem nìkteří badatelé mylně kladli jedno z možných umístění Vogastisburgu, místa, kde zvítězil vůdce slovanských kmenů Sámo nad francouzským králem Dagobertem. Zbytky valů a příkopů na vrcholu jsou považovány buď za zbytky slovanského správního střediska, nebo za součást dřívějšího keltského hradiště.
Na vrchu Běleč byla vyhlášena přírodní rezervace, jejíž území představuje jeden ze zbytkù přirozených lesních společenstev Branžovského hvozdu. Převážná část Branžovského hvozdu je budována fylity, svory, dvojslídnými pararulami a amfibolity domažliského krystalinika, které k severovýchodu pozvolnì přechází do barrandienského algonkia. Nachází se zde vzácná flora jako například dubohabřiny, květnaté bučiny, jedliny a suťové lesy nebo vzácně otevřené sutě.