Mezihoří
Mezihoří je prastará osada z doby hradištní. Název obce vysvìtluje její samotná poloha. Leží v údolí mezi vrchy Tuhoštìm a Bìlèem. První písemná zmínka o obci je z roku 1548, kdy se ves jmenovala Mezhorzy, pak se nìjaký èas vžilo pojmenování Mezhoř. V roce 1563 Heralt Kavka z Říčan prodal celou ves Humprechtu Černínovi z Chudenic. Ves náležela k švihovskému panství. Od roku 1662 držela ves Anna Magdalena Černínová z Harasova.
Na návsi při cestì se nachází kaplièka Panny Marie, postavená roku 1849. Kaplièka má zvonek, který obèané roku 1918 uschovali, aby nemusel „na vojnu“.
V obci se nachází dva rybníky. Na návsi menší, dříve řečený obecní, a za vsí velký, kterému se říkávalo panský.
Obec je známa z historické povídky Aloise Jiráska: Z Čech až na konec světa, neboť tu žil na své tvrzi zeman Václav Šašek z Mezihoří, jenž provázel na cestách pana Lva z Rožmitálu.
Vrch Tuhošť skrývá četná tajemství. V minulosti sem někteří badatelé mylně kladli jedno z možných umístìní Vogastisburgu, místa, kde zvítìzil vùdce slovanských kmenù Sámo nad francouzským králem Dagobertem. Zbytky valù a příkopů na vrcholu jsou považovány buď za zbytky slovanského správního střediska, nebo za součást dřívějšího keltského hradiště.
Na vrchu Bìleè byla vyhlášena přírodní rezervace, jejíž území představuje jeden ze zbytkù přirozených lesních společenstev Branžovského hvozdu. Převážná část Branžovského hvozdu je budována fylity, svory, dvojslídnými pararulami a amfibolity domažliského krystalinika, které k severovýchodu pozvolně přechází do barrandienského algonkia. Nachází se zde vzácná flora jako například dubohabřiny, květnaté bučiny, jedliny a suťové lesy nebo vzácně otevřené sutě.