Lhovice
První zprávy o vsi Lhovice pocházejí z roku 1194 a uvádějí, že majitelem okolního panství byl rod Držkrajů, který se usadil ve Švihově. Lhovice vždy patřily k panství švihovskému a sdílely s ním všechny změny. Při dělení švihovského majetku v roce 1505 se uvádí ves Lhovice a dvůr pustý Lhovice. Panské popluží bylo rozděleno lhovickým usedlíkům při josefinské reformě. Ještě v roce 1847 odmítal tehdejší majitel panství Černín z Chudenic žádost obce Lhovice, aby se směla vykoupit z roboty. S Lhovicemi byla od roku 1851 do roku 1876 spojena ves Mezihoří. Na počátku 20. století byly Lhovice samostatnou obcí.
Název obce
Původním označením obce byl název Mlhovice. To proto, že se v úžlabině, ve které se obec rozkládá drží husté mlhy. V nejstarších matrikách se také nachází označení Lhovice. Tento název se změnil na Elhovice, podle německého pojmenování tohoto místa. Němci si jím těžké vyslovování usnadňovali. Vložili před L samohlásku E. Tento výraz se rychle ujal a zobecnil tak, že se jinak nepsal a ani nevyslovoval. Místní usedlíci vycítili v názvu působení germanismu a proto žádali změnu, která jim byla povolena. Tak tato obec dostává opět český název Lhovice.
Kaplička
Kaplička se nachází uprostřed vsi severně od rybníka na malém přívrší. Byla postavena v roce 1826 nákladem obce. Uvnitř šestiboké kaple stojí ozdobný oltářík. Na něm stávala socha sv. Jana Nepomuckého. V roce 1910 dostala kaplička nový zvonek, který dostal jméno Václav. Když pro zvon přišli v únoru vojáci, ztratil se. Občané jej schovali pod hrází rybníka. První světovou válku přežil, ale ve druhé světové válce „narukoval na vojnu“. V roce 1957 probíhalo svěcení nového zvonku.
Zajímavosti
Při bourání starého špýcharu v březnu 1931 bylo pod zdivem nalezeno 215 stříbrných mincí států a měst z let 1574 – 1619. Poklad byl ukryt na samém počátku 30-tileté války, patrně ještě v roce 1619. Nálezce daroval tento nález klatovskému muzeu.
Lhovice byly známy dřevěnou zoologickou zahradou. Josef Sláma zde v letech 1973 – 1989 vytvořil na 170 zvířat a pohádkových bytostí. Nechyběla zebra, žirafa, tučňáci, většina domácích zvířat, ale ani Krakonoš, čert, Špejbl a jeho nezdárný sy Hurvínek. Zahradu navštěvovali lidé z blízka, ale přijížděli se podívat i z daleka. Nejdále si odvážela vzpomínku s fotografií studentka z Ameriky.