Vodní hrad Švihov
…..“na jižním konci města z ostrova, jejž tu kolem skály, jakoby od hřbitovní hůrky sem navalené, tvoří stařice Úhlavy, vystupuje starý rytířský hrad, ač polo v sutinách přece jen imposantní a tvrdé místo mezi bahny a vodou pod Bělčem, Tuhoští a Tamachovem. Zkamenělý herec na jevišti naší zlaté domoviny. Ač leží v rovině, honosíval se nedobytností, tuhostí vysokých zdí a hlubokých příkopů, z nichž vypínaly se strážné a obranné věže bašty.....“.(F.Zeman, Kniha o Švihově a okolí)
Předchůdcem dnešního hradu byla vodní tvrz, kterou v první polovině 14. století nechal vybudovat Vilém ze Švihova. Tvrz nahradila starší panské sídlo ze 13. století, které stávalo na nedalekém kopci v místě dnešního kostela sv. Jiljí. Nedlouho poté získali Švihov páni z Rýzmberka a ze Skály, kteří se začali po Švihovu psát.
V druhé polovině 14. století byl držitelem Švihova Břeněk Švihovský z Rýzmberka. Následujícím majitelem tvrze a statku se stal Vilém Švihovský z Rýzmberka, který byl známým odpůrcem husitů a ohrožoval i nedaleké kališnické město Klatovy. Proto Švihov oblehla táborská a sirotčí vojska. Ta čítala 8000 pěších a přes 1000 jízdních vojáků. O kvalitách vodního opevnění svědčí fakt, že pouhých 136 mužů posádky drželo tvrz proti ohromné přesile patnáct dní a ke kapitulaci je donutilo až vypuštění vodních příkopů vykopaným kanálem.
Po nástupu krále Zikmunda na trůn byl roku 1436 švihovský statek a s ním i tvrz Vilémovi vrácen. V druhé polovině 15. století spojil majetek rábské i švihovské větve Půta Švihovský z Rýzmberka a stal se tak jedním z nejbohatších i nejvlivnějších mužů v zemi. Záhy začala být schopnému a vzdělanému nejvyššímu sudímu Království českého tvrz malá, a tak započal stavět velkolepý hrad.
Zřejmě roku 1480 využil Půta svého práva na stavbu 4 nových hradů, které dostal od krále Vladislava II. Jagelonského. Starou tvrz nechal zbořit a na jejím místě započal s velkolepou stavbou nového sídla. Hrad byl postaven na uměle zbudovaném ostrově, chráněném na severu a západě mlýnským náhonem, na východě řekou a na zbylé ploše rybníky. Jádro hradu tvořilo obdélné nádvoří, kolem něhož byly postaveny dva paláce – Severní a Jižní. Celý prostor obklopovala parkánová hradba s pětiposchoďovou věží a čtyřmi nárožními baštami – Červenou, Zlatou, Zelenou a Bílou.
Půta Švihovský z Rýzmberka Půta se narodil v roce 1460 a na jeho dobu to byl velmi vzdělaný muž. Vystudoval práva na univerzitě v Lipsku a hovořil již 5 světovými jazyky. V poměrně mladém věku se stal nejvyšším sudím Království českého a zároveň byl hejtmanem Plzeňského a Prácheňského kraje. Za jeho úřadování se děly zápisy do zemských desek pouze česky a ne latinsky, jak to bylo dosud zvykem. Přitom však byl srdce velmi tvrdého. Neměl porozumění pro útrapy a strádání poddaného lidu, nutil jej neúprosně k těžké robotě, trestal jej krutě a věznil v hladomorně svého hradu. Měl hlaví podíl na usnesení sněmu, jímž bylo uvaleno na poddaný lid plné nevolnictví. Pánovitě vystupoval Půta i vůči nižší šlechtě a z duše nenáviděl jinověrců. Když zemřel v roce 1504 v mladém věku náhlou smrtí, pokládali to mnozí za trest Boží. Mezi lidem, ale dodnes koluje pověst, že Půtu za jeho hříchy odnesl sám ďábel do pekel. |
Po Půtově smrti pokračovali ve stavbě Švihova jeho synové Jindřich a Václav z Rýzmberka. Snažili se o dostavbu vnějšího opevnění, ale stavba byla provedena špatně, takže museli roku 105 povolat z Prahy Benedikta Rejta z Pístova, který nechal celou novou část vnějších hradeb zbořit a postavit znovu. Dokončené opevnění hradu odpovídalo tehdejším nejmodernějším obranným požadavkům a bylo plně zařízeno pro palné zbraně. Byly zde například důmyslné střílny ve tvaru brýlí s otočným bubnem.Hrad byl dostavěn kolem roku 1530, kdy byla dokončena i vnitřní výzdoba. Z této je nejpozoruhodnější nástěnná malba sv. Jiří v hradní kapli. Na ní je zachycen švihovský hrad těsně po dokončení.
Ale kvůli nákladným stavbám Švihova a Rabí se Rýzmberkové velice zadlužili a byli nuceni hrad prodat. Roku 1548 ho koupil Heralt Kavka z Říčan a ze Štěkně. Rod Švihovských z Rýzmberka, kdysi mocný a významný, vymřel zchudlý a zapomenutý roku 1720. Ani Heralt Kavka však nebyl dobrým hospodářem, a tak Švihov získal Humprecht Černín z Chudenic. V držení Černínů pak Švihov zůstal až do 20. století.
Nákladné švihovské opevnění nedostalo historickou příležitost ukázat své kvality. Za třicetileté války sice Švédové vyplenili město, ale k útoku na hrad se neodvážili. Zato v roce 1655 byl švihovský hrad právě z důvodu svých vojenských kvalit zařazen mezi pevnosti, které měly být z rozkazu císaře Ferdinanda III zbourány, aby v případě války nemohly posloužit nepříteli. K úplnému „rozmetání“ hradu, jak stálo v nařízení, naštěstí díky Černínským intervencím nedošlo a byla zbořena pouze část jeho vnějšího opevnění. Hrad však chátral a roku 1662 se uvádí jako „zámek zdemolírovaný“. V Černínském majetku zůstal až do roku 1918 a po celou dobu byl využíván pouze hospodářsky, ba i jako sýpka. V roce 1928 postoupil proces rozpadu Švihova tak daleko, že byl dokonce označen jako zřícenina. Nelze však popřít, že potupné a částečně i destruující hospodářské využití hradu tuto vzácnou památku zachránilo před úplnou zkázou, protože hrad byl alespoň sporadicky opravován. Po roce 1930 došlo alespoň k provizorním opravám a po válce, kdy se stal objekt majetkem státu, se situace konečně obrátila k lepšímu a byl zrekonstruován.