Vřeskovice
Ves Vřeskovice leží na rozhraní chudenické vrchoviny a povodí řeky Úhlavy. V dějinách je o vsi zmínka již roku 1352. S Vřeskovicemi hraničila ves Úpoř, známá pod nìmeckým názvem Sonanger. Její držitelé se tak psali v letech 1362 – 1409. Na kopci vznikla pøed rokem 1409 tvrz, která patřila větvi rodu Drslavicù. Již v letech 1336 – 1339 byl držitelem statku a okolních dvorù Ota z Vřeskovic, známý později jako Ota z Biřkova a z Roupova. V roce 1385 se další majitel statku, Racek z Vřeskovic, zúčastnil křižácké výpravy proti pohanským Litevcùm. Při tažení na Dunaj v roce 1392 dospěl Racek na hranice Chorvatska. V 15. století patřily Vřeskovice Roupovským z Roupova. V roce 1574 byla zdejší tvrz již pustá. Dnes se z kdysi pevné tvrze zachovala pouze nízká zídka.
Jedním z vysvětlení pùvodu názvu obce je, že tu lidé žili na vřískách či vřeskách. Tak byl označován kopec na kterém rostlo hodnì vřesu. Vlivem nářečí se obec nazývala i Břeskovice.
Ve Vřeskovicích se nacházely dvě školní budovy. První záznam o zdejší škole pochází už z roku 1653. Na větší patrové budově se nachází kovová deska s nápisem ve staré češtině.
V dnešní Vřeskovické škole se už nevyučuje, ale pùsobila v ní řada významných učitelù. Jedním z nich byl Ferdinand Sládek. Narodil se v Praze a do Vřeskovic přišel jako osmnáctiletý. Protože zde učil šedesát let, dalo by se říci, že má asi rekord v pùsobení na jediné škole. Za jeho dob Bachova vláda zakazovala zpívat Tylovu píseň „Kde domov mùj“. Ale tato píseň se učiteli Sládkovi tak líbila, že na ni složil pozměněný text a píseň se zpívala na škole dál.
Kostel sv. Jana Křtitele
Z význačných staveb je třeba zmínit děkanský kostel sv. Jana Křtitele, jenž se připomíná již v roce 1245. Kostel je dominantou pahorkatiny v předhùří Šumavy, temný vrch Stramchý pak její vstupní branou. Pohled na kostel nás provází nìkolikakilometrovým úsekem hlavní silnice Plzeň – Železná Ruda.
Zajímavost
Nedaleko obce, u vrchu Stříbrnice se nacházely lázně, které se v roce 1881 staly majetkem panství korunopoříčského. Vyvěrá zde železitý pramen. Později lázně sloužily jako zájezdní hostinec, a poté jako hájovna.