Němčice
V malebné kotlině, obklopené zalesněnými vrchy, se nachází jedna z nejstarších osad v této krajině – Němčice. Přímo nad vsí se vypíná návrší se zříceninami hradu Nového Herštejna, k němuž ves Němčice zmiňovaná od roku 1379 po celý středověk náležela. V 16. stol. se stala součástí unějovického statku, s nímž byla roku 1711 přikoupena k Chudenicím, při nichž zůstala až do konce feudalismu.
Obec je soustředěna podél ulicové návsi. Na křižovatce uprostřed vsi stojí drobná rázovitá soška sv. Jana Nepomuckého. V její blízkosti, kde mùžeme pøedpokládat jádro staré osady stojí několik chalup, které jsou posledními zbytky zdejší lidové architektury.
Na ves je krásný pohled ze všech vyvýšených lesních okrajů. Na severozápadě je to Jedlovka, na západě Koleneč, na jihozápadě Rýzmberk a Příkopy a zřícenina hradu Herštejn. Na jižní straně je to Hora zakrývající v pozadí známý Koráb s rozhlednou, na jihovýchodě Suchá hora, na východě Dubovka a na severovýchodě Velký Kouřim.
Příležitost k rekreaci je během letní sezóny na místním koupališti. V areálu je v provozu i tenisový kurt, bufet s občerstvením a jsou zde pořádány různé akce pro děti i dospělé jako např. Fošnašou - soutěž v přejezdu koupaliště po prkně.
Okolí Němčic je zvláště vhodné k výletùm do lesnatých pásem Kdyňské vrchoviny - dnes Branžovského hvozdu, kterým prochází množství značených turistických cest. Sotva 2 km jsou vzdáleny rozsáhlé zříceniny hradu Nového Herštejna. Dnes je kolem zříceniny hradu přírodní rezervace smíšeného lesa s převahou buku a se vzácnou jarní květenou (lýkovec, jaterník, dymnivky, sasanka, áron, mařinka, kokořík).
Zřícenina hradu Nový Herštejn
Tato ranì gotická stavba panského sídla pochází z konce 13. století. S dějinami hradu je úzce spojen rod pánů z Velhartic, kteří se později nazývali pány Herštejnskými z Velhartic nebo pány z Herštejna.
Jako první majitelé jsou připomínáni v roce 1348 a 1349 Protiva a Břenìl z Herštejna. Za stavebníka hradu můžeme s velkou pravděpodobností považovat jejich příbuzného Buška II. z Velhartic, který byl synem známého společníka krále Karla IV., Buška I. z Velhartic.
Buškův rod sídlil na hradě až do roku 1447. Tehdy jej vypálili a poničili Bavoři.
Asi po uplynutí dvou desetiletí koupil Nový Herštejn známý Půta Švihovský. Není potvrzeno, zda nechal hrad opravit. Jisté však je, že když získal nedaleký Rýzmberk, ztratil o Nový Herštejn zájem a prodal jej.
V roce 1524 koupilo novoherštejnský statek královské město Domažlice. Domažličtí se však o hrad nestarali a nechali jej zpustnout, dvůr a hospodářská stavení pod hradem rozprodali poddaným. Jako pustý se hrad uvádí v roce 1549.
Pro účast na stavovském odboji proti Ferdinandovi I. byly Domažlickým všechny jejich statky zkonfiskovány. Přestože větší část jim byla navrácena, někdejší novoherštejnský statek již nezískali. Král Ferdinand I. jej prodal karlštejnskému purkrabímu Šebestiánovi Markvartovi z Hrádku. Vznikl tak staronový statek, který se ještě po celé 16. století nazýval herštejnský. Jeho držitelé však nesídlili na zpustlém hradě, ale na tvrzi v Únějovicích.
V současném areálu nalezneme příkopy a valy, zbytky bašt, zbytky hradeb, zbytky brány, zbytky donjonu a další zástavby.
Pověst
Před mnoha a mnoha věky, za časù dávno minulých, hrozilo českému království velké nebezpečí. Na českou zemi útočili Bavorové.
A právě v té neklidné době žil na hradě Nový Herštejn Jan z Velhartic se svýmu třemi dcerami. Bavorové se již blížili k jeho sídlu. Jan proto často nemohl strachem o život svých spanilých dcer celou noc oka zamhouřit. Až jedné pusté noci se rozhodl, kam dcery ukryje...
Druhého dne, již za rozbřesku, probudil všechny tři dívky a zavedl je do kulaté věže a spolu s nimi tam skryl i celé své bohatství.
Neuplynulo mnoho času a hrad počali Bavorové obléhat. Dívky ve věži se vyděsily, když slyšely podivný rachot, jakoby padalo kamení. A vskutku, části některých zdí se sesypaly.
Zakrátko se i věž začala hrozivě chvět. Nejprve padal na pánovy dcery jen jemný prach, ale pozdìji se začaly ulamovat i kusy kamenů. Na dívky dolehl hrozný strach a pocit bezmoci. Vrhly se proto ke dveřím. Ty byly však naneštěstí zamčeny.
Dívky už začaly ztrácet veškerou naději. V tom okamžení se sesulo několik kamenù a dopadlo mezi ně. Do věže proniklo světlo, úzký paprsek slunečního svitu dopadal na zřícené kamení. Ještě několikrát se věž počala po částech řítit, až dívky zasypala docela.
Bavorové hrad opravdu dobyli, avšak poklad zdejšího pána stejně nenašli. Bohatství zůstalo navždy skryto pod rozvalinami věže spolu se třemi dcerami pana Jana z Velhartic.
Od těch prastarých dob až do dnešních časů se zříceniny rozestupují na Květnou neděli. Přízraky tří mladých dívek se smutnou tváří obcházejí ruiny a vždy se vytratí na místě, kde leží poklad...