Válka pokračuje: na VI. a VII. válečnou půjčku upsáno v tomto roce á 2.000 K a VII. válečná půjčka byla prodána na VIII. válečnou půjčku, která jest poslední.
V roce tomto stouply životní potřeby do ohromných výší. Kupř. 1 kg pšenice až 100 K – 1 q až 1.000 K. Kráva 3.000 K až 4.000 K, kůň prostřední velikost 14.000 K, tele živá váha 5-6 kg prodávala se za 10 K. Uzené 1 kg až 50 Korun. Jeden pár selat prostřední velikosti ve váze á 15 kg – 1.200 K. Husa 50 K, krmená až 200 K, slepice 24 K, kuře 16 K.Jedno vejce 1 Korunu, litr mléka 1 korunu, 1 kilo másla 60 – 68 K. pivo 1 litr za 86 haléřů. Látky: 1 metr 80 – 100 K. prádlo nebylo vůbec k spatření. Aprovisační chléb velmi malý ve váze l kg 25 dkg = 1 K 48 hal.
Zdá se, že německo vyhrává a míní opanovati celý svět.Bohužel . Než – okamžité neúspěchy nás nezmatou, a nezmatou ani vůdcův našeho lidu českoslovanského. Doba pobělohorská nesmí se opakovati – naopak: Dočasný ústrk, okamžitý neúspěch musí jen znovu a znovu vzpružiti české mysli k novému odporu, k další práci.
Neočekáváme splnění svých státoprávních požadavků z Vídně. Ta nám nedala nikdy ničeho dobrovolně. Vše jen z přinucení anebo za drahé peníze. Z Vídně jsme dostávali jen sliby a přísahy, které až dosud nejsou splněny. Ale nespoléháme ani na ostatní svět kolem nás. Leč, že by Berlín komandoval Vídeň, aby se s námi v Dobrotě vyrovnala. Vizme povolání českých poslanců k ministru zahraničních záležitostí Burianovi. To stalo se na nátlak z Berlína. A vládní kruhy berlínské byly poučeny o českém národě v jeho přáních německým žurnalistou Redlichem („Vossische Zeitung“) trochu poctivěji, než to bývalo zvykem Wolfů, Schreinerů, Tittů, Taschků a podobných.
Němci v říši sami počínají uznávati, že Rakousko jen samo sobě i Němcům samotným škodilo, když utlačovalo český lid, a jej za vlastizrádný prohlašovalo.Vítr se
obrací – a to v náš prospěch. Spoléháme jen sami na sebe, na své síly a pomoc Boží ku přímluvě patronů českých spoléháme.
Chceme být – a budeme samostatnými.
Samostatnost naše oslavena byla den 25. října 1918 v našem městě Švihově s velikou okázalostí a nadšením. Ku poradě kterak slavnost uspořádati sezvalo se obecní zastupitelstvo, členové správní rady, předsednictvo „sokola“, hasičů, živnostenského spolku, svatováclavského spolku, správa školy, studující atd.
Přítomní byli: p. starosta co zástupce obce Josef Zdrahal, radní p. Josef Babka, členové obecního zastupitelstva p. Antonín Zdrahal a Rudol Worzgeld, hospodářský správce, místní pošmistr p. Antonín Špelda, správce školy p. Antonín Piskáček, studující Jaroslav Skala, Antonín Špelda a Václav Partyngl. Jako řečník JUC Josef Rys. Navrženo v 7 hodin večer ve všech domech osvítit okna, vyvěsit všude prapory slovanských barev, připraviti lampiony, prapory americké na počest presidenta Wilsona, upraviti slavnostně balkon atd., aby samostatnost byla co nejokázaleji oslavena. V 7 hodin dle vybubnování bylo město v záři světel. Průvod seřadeň v městské radnici, v předu nesen americký prapor národní Svobody studujícím Václavem Partynglem a studující slečnou Špeldovou v národním kroji oděnou, pak studující mládež, hudba, členové sokola v krojích, sbor místních hasičů v krojích, korporativně obecní zastupitelstvo, správní rada, svatováclavský spolek s velkým praporem, spolek ženského sokola v krojích s prapory, živnostenský spolek a v počtu největším mnoho občanů a občanek města Švihova, v předu nesena spolkem Dělníků hořící pochodeň. Hudba hrála českoslovanský pochod Krásný hled, „sláva Ti vlasti má, tys Čechů otčima, milená pak „Hej Slované“ až za školní budovu k Poříčí pak vrátil se průvod k radnici. Balkón nahoře byl krásně ozdoben pejručím, prapory a praporky, lampiony, pak plynovým barevným světlem. Zde pronesl slavnostní řeč o naší samostatnosti a zhroucení starého Rakouska velmi pěkně, nadšeně a vlastenecky p. JUC. Josef Rys. Pohled z balkónu na nesčetný zástup lidí byl nádherný. Hudba hrála „Kde domov můj“, hej Slované“ a jiné národní písně za ohromného jásotu všech Čechů a s voláním „sláva, ať žije Masaryk, osvoboditel národa, ať žije Wilson.“ Sláva legionářům, těm hrdinům, kteří svědomiti za vlast svou krev prolévali a pro ni zápasili.
Pak hnul se průvod k nádraží, kde prosloven národní citát p. Jos. Suchomelem přednostou a zahrány národní písně, průvod slavnostní , který ubíral se zpět do města se za bouřlivého volání „Sláva vlasti“ rozešel do svých domovů. Oko citlivých vlhlo dojmem nad světovým převratem a spravedlností Boží.
Dne 8. listopadu 18918 oslava samostatnosti České po 300leté porobě po bitvě na Bílé Hoře. Večer před tím osvětleny všechny domy, vyvěšeny všude prapory, průvod s hudbou městem, pořad korporací a všech místních spolků, sokol v krojích, na balkoně promluvil starosta p. Josef Zdrahal, p. učitel Václav Kahuda, p. učitel František Brejcha, učitelský sbor a studenti zapěli dojemně „kdož jste Boží bojovníci“ a hudba zahrála „Kde Domov můj“, školní děti v počtu asi 500 drželi národní bičíky a praporky. Pohled velkolepý – nálada vznešená. Chvíle nezapomenutelné. Na to prohlášena samostatnost Česká Republikou, presidentem jmenován Dr. Tomáš Masaryk, který byl uvítán přímo královským způsobem naším českým lidem 21. prosince 1918. Praha tonula v záplavě praporů a nesčíslné davy ze všech vrstev československého lidu vítaly muže, který s nasazením života pracoval ve světě pro naši samostatnost.
Obecní kronika nebyla od r. 1919 vedena a proto uvolil se řídící učitel v.v. Karel Zeman č. 253 dobrovolně kroniku za r. 1919 až 1932 doplnit na základě různých sebraných dokladů a pamětí.
K zápisu v kronice roku 1918 na paměť 50 padlých vojínů ve světové válce z města Švihova napsal dne 25. února 1935 Karel Zeman, říd. učitel:
Světová válka skončená v r. 1918 byla největším neštěstím lidstva. Stali jsem se samostatnými, ale ne s pomocí boží ani přímluvou českých svatých patronů, jak psáno v této kronice ku konci r. 1918. Založili a zřídili jsme si republiku československou pomocí svých vítězných spojenců a přátel Frantice, Anglie, Belgie, Ameriky, Itálie, Srbska, Rumunska, Ruska. Zbožní katoličtí pokrytci habsburští Hahenzolerové, Koburkové spojeni s pohanským Tureckem byli na hlavu poraženi a zničeni. Museli se vzdáti svého panství nad národy, jimž byli největšími vydřiduchy, museli utéci ze svých říší a jísti trpký chleb vyhnanství. To co učinil krvežiznivec Ferdinad II. českým bratřím, potkalo jeho potomky. Nezapomeňme zbožného katolíka následníka trůnu Ferdinanda de Este a jeho bigotní ženy, kteří svou provokací Srbska v Bosně při manevrech byli příčinou, že byli srbskými vlastenci zastřeleni v Sarajevě a že Rakousko z pomsty za tyto dva zastřelené vyvolalo světovou válku, v níž miliony ubohého lidu bylo pobito, zmrzačeno a zničeno.
Nezapomeňme, že to byli katoličtí křesťaňští sociálové vídeňští, kteří ztřeštěně a zběsile hnali Rakousko-Uhersko do války. Nezapomeňme, kolik neřádu se při vší zbožnosti na světe už natropilo za dlouhou dobu skoro 2000 let, když už je lidstvo „spaseno“. Nezapomeňme na aleje šibenic a oběšenců, které za války přezbožní generálové a arcivévodové nejzbožnějšího a církví katolickou nejmilovanějšího panovnického rodu budovali, schováni za frontou, nezapomínejme na krvavé jatky ,do kterých vehnal své „milované národy starý mocnář, stojící už jednou nohou v hrobě Franz Josef I. a také poslední toho neblahého jména, jehož celý zbožný život utápěl se v krvi „svých národů“ v ustavičných válkách a kterého nábožní pokrytci malovali, jak se na klekátku modlí za „blaho svých národů“. Nezapomeňme na Bílou Horu, na tu známou desku na Staroměstském náměstí, na mistra Kampana, Jiráskova „Temna“, Růžového paloučku, na smutné loučení českých vyhnanců s rodnou zemí, ať nám nevypadne z hlavy mistr Jan Hus, Petr Chelčický, Jan Boleslav i Jan Amos Komenský, nezapomeňme na dílo zbožným Koniášů a na zvrhlosti renesančních papežů. Již zase čenní sýčkové vylézají z doupat a zase začínají pracovat k porobě lidstva, k pošlapání těch ideálů, za kterými umírali naši legionáři. Ve své kostelnické pošetilosti dělí svět na dvě skupiny. Jedni chodí po kostelích a procesích, druzí jsou hmotaři, mamonáři, korupčníci tančící kolem zlatého telete. My ve své samostatnosti zachovejme zdravý rozum a úsudek a podle mistra Jana Husa držme se jen pravdy a jen pravdy. Svět nevysvobodili z poroby ti různí zakladatelé těch četných církví, kteří vymyšlenými nesmysly udržují lidsko v hlouposti, pověře, fanatismu, kteří povýšili své stvůry za panovníky z boží milosti, nadělali z lidí otroky, kteří své životy a krev museli za ně pro nic a za nic (za ně) zasazovat.
Na paměť těch 50 ubožáků z našeho města, kteří padli ve světové válce a jichž vzpomínáme denně chodíce kol jich pomníku, připisuji tuto upomínku.
